Francouzská sociální kritika po padesáti letech
Autor: Tomáš Bojda Při poslechu rozhlasové inscenace Děti soudního dvora mi z mysli nevymizela tematická analogie s některými tuzemskými filmy přelomu padesátých a šedesátých let (např. Krejčíkovo Probuzení). Pohled na delikventní mládež, zobrazení žalostného sociálního prostředí, v němž vyrůstaly tisíce dospívajících, jaksi nutně spěje k následné kriminalitě, všemožným krádežím, zločinům, násilí. Hra francouzského autora Michela Cournota získala již roku 1963 prestižní ocenění Prix Italia za nejlepší původní rozhlasovou hru. O rok později ji v českém rozhlase v překladu Evy Bezděkové a dramaturgii Jaroslavy Strejčkové nastudoval režisér Josef Henke. Narativ inscenace zobrazuje jeden všední pracovní den soudce Castainga. Ten je v provedení Václava Vosky sice chápavým, avšak přísně spravedlivým mužem. Voskův Castaing působí jako apelativní mentor, pokouší se obžalovaným pomoci, bariéra ...
Zobrazit více