Autor: Tomáš Bojda

Po řadě recenzí rozhlasových inscenací či četeb činím výjimku.  Do středu pozornosti kladu pořad, jehož nenápadná přítomnost mne nedávno překvapila a přinutila vyposlechnout hned několik dřívějších dílů. Vltava vysílá každou neděli dopoledne literární pořad Knižní pól (připravuje Blanka Stárková). Hned v úvodu chválím – je skvělé, že takový pořad existuje, vždyť rozhlas a knihy patří k sobě! Formát pořadu je založen na individualizované podobě každého dílu, jelikož určujícím faktorem pořadu bývá osobnost, která posluchače pořadem provází. Během necelé půlhodiny vysílání se seznamujeme s literárními preferencemi vybrané osobnosti z oblasti umění, literatury či vědy. Hosty pořadu spojuje společné téma – knihy. Host hovoří o knihách, jež ovlivnily jeho život nebo jinak tematizuje „bytí knih“ mezi námi.

Rudolf Matys

Komorní monolog, klidné tempo a hudební prostřihy přispívají ke kompaktnímu tvaru pořadu, který v dnešní zrychlené klipovité době nabízí dočasné zastavení, kontemplaci o nenahraditelném zdroji moudrosti – knihách. Osobně jsem byl uhranut především dvěma díly pořadu, jež každý po svém a zcela diferencovaně, přesto pokaždé jedinečně a originálně ukázaly literární obzor dvou rozhlasových osobností: Rudolfa Matyse a Přemysla Ruta. Matysův projev je vzácnou ukázkou fundovaného i zúčastněného prožitku z četby, niterného vztahu a potřeby literárního umění jako zdroje poznání, životní vášně, která není samoúčelná, nýbrž vede k obohacení duševní krajiny čtenáře, rozšíření jeho životního rozpětí. Matys s analytickou akribií i cítěnou zainteresovaností hovoří o literárních láskách k Vladimíru Holanovi, Saint-Exupérymu nebo Skořicovým krámům Bruna Schulze. Po poslechu získáte chuť, ba potřebu okamžitě knihy znovu přečíst, případně sehnat a otevřít poprvé.

Pořad Přemysla Ruta má odlišný charakter. Autor zůstává věren specifickému nadhledu, humoru a intelektuální hravosti svého tvůrčího i interpretačního rukopisu. Jeho výklad je ódou na knihy, poukazuje na vztah ke knize jako artefaktu, který s Rutem prožije každý, kdo má knihy opravdu rád, kdo je rád kupuje, shání, lopotí se po antikvariátech a následně se raduje z úlovku, který ani nečekal. Rutova řeč má schopnost silně vábivé příchylnosti k detailu, rozpoznání toho podstatného, co často bývá mezi nebem a zemí a vzpírá se racionálnímu pochopení. Jako například ve chvíli, kdy Rut objevování knih v antikvariátech srovnává s radostí houbaře nad svým úlovkem v lese. Každý milovník knih a domácích knihoven pozná, že mu doma mezi tisíci svazky jeden schází nebo je špatně uložen na svém místě. Tyto pocity Rut akcentuje v barvité zkratce, důmyslně přesném vyprávění, které zaujme, potěší a ještě na druhý den po cestě okolo některé z knihkupeckých výloh si na ně vzpomeneme.

Přemysl Rut

Rut říká, že podle knihovny se pozná majitel. Matys poznamenává, že existují knihy tak vnitřně úplné a krásné, že jakýkoli, zejména pak analytický hovor o nich stává se zhola zbytečným. Obojí platí a vybízí k zamyšlení.