V Olomouci nedávno skončil úspěšný jubilejní 50. ročník filmového festivalu Academia Film Olomouc (AFO), jemuž se už půl století daří popularizovat vědu. Způsobů, jak audiovizuální médium zprostředkovává nejnovější vědecké poznatky, je mnoho, přesto mám nejintenzivnější zážitky popularizující vědu spojenou s rozhlasem – nu ano, s Meteorem. Bývám ovšem poslední týdny smutná v sobotu ráno, bývá mi líto, jak zevšedněl a zešedl Meteor za poslední rok.
Rozhlasový meteor se v novém autorském provedení poněkud tříští
Současný autor a moderátor Petr Sobotka nastupoval do dvojsečné situace. Předchozí duše Meteoru, redaktor Marek Janáč učinil během pěti let z tohoto nejstaršího existujícího vědecko-popularizačního magazínu jeden z nejposlouchanějších rodinných pořadů Dvojky. Ve snaze o srozumitelnost odborných příspěvků prokazoval Janáč neutuchající invenci a neustával v hledání příměrů a metafor, jimiž složité vědecké jevy posluchačům přibližoval. Zcela jedinečné byly jeho fiktivní hravé reportáže (například z pozorování dinosaura), hojné expanze Meteoru za hranice rozhlasu do veřejného prostoru a nasazení, s nímž realizoval mnohaměsíční náročné soutěže pro posluchače. Ano, nárok na pozorný poslech, samostudium, apel na kreativitu a vlastní aktivitu – to všechno si postupně Marek Janáč mohl ke svým posluchačům dovolit, neboť jeho vklad do týdenního žentouru rozhlasového magazínu nebyl menší. Rozhlasovým establishmentem zůstala nedoceněna jedinečnost závěrečného Janáčova počinu – obrovsky úspěšné crowdfundingové podpory dvou významných vědeckých projektů, jež byly realizovány právě díky tomuto pořadu Českého rozhlasu. Pro nástupce byl tedy terén připraven ideálně, ovšem s vysokými produkčními, posluchačskými i autorskými nároky.
Petr Sobotka začal před rokem v autorském i moderátorském nasazení docela sympaticky a jakkoli bylo od počátku zřejmé, že nedisponuje tak kultivovanou hravostí jako Janáč, snažil se ze všech sil udržet esprit, živost dialogů se spolumoderátorkou Kateřinou Březinovou a vysokou úroveň hovorů s vědeckými kapacitami nejrůznějších oborů. Po roce je ale znát, jak těžké je v každotýdenních premiérách udržet vysoké tempo a kontinuitu příspěvků, dlouhodoběji sledovat a důsledně uchopovat složitější témata a především stále myslet na to, že rozhlasový pořad není výběrovým čtením zajímavostí z popularizačního vědeckého tisku, ale že vyžaduje zcela specifický přístup daný auditivním typem vnímání. Mizí interaktivita, nápadité vedení hovoru, v Meteoru se častěji objevují monologické četby na pokračování a vědecké výklady, rytmizované drobnými komentáři ze studia. Dialog a jednání moderátorů se proměňují v mechanické střídání hlasů, ten tam je jiskřivý vztah někdy trochu poťouchlého, jindy provokujícího, ale stále uctivého moderátora a zvídavé Kateřiny, model převzatý z nejlepší tradice rozhlasového pásma šedesátých let.
Chcete-li znovu zažít jedinečnou chvíli, kdy třeba reportér popisuje záhadný stroj na pozorování blesků sestavený ze záchodových trubek a vzápětí dokáže v pohotové metafoře přirovnat složitou problematiku magnetosféry k zoologické zahradě, musíte jinam – konkrétně do internetové audio sekce časopisu Vesmír. Marek Janáč tam totiž v květnu 2014 zahájil nový způsob auditivní popularizace vědy a dnes už je na webu malá sbírka jeho zvukových příspěvků. Převažují rozhovory o vědeckých experimentech, ale také o zákulisí vědecké práce. Ani v tomto internetovém prostředí nezapomíná Janáč na to, že zájem o jakoukoli slyšenou věc vzbuzuje především sluchový zážitek a imaginace. Začne u mimozemšťanů a vyjde z toho portét hackerspace laboratoře Brmlab. Jindy je sonda do života šimpanzů evokována zvukově hutným obrazem pravěkých dětských hraček. Často slyšíme slova „představte si, pojďme si vyprávět, vidím tady“ (vesmir.cz/rubrika/zvukem).
K oslavě jednoho z nejstarších českých časopisů
Nejzářivějším okamžikem letošního filmového AFO bylo setkání světoznámých zastánců dvou protichůdných vědeckých teorií, fyzika Lawrence Krausse a biologa Richarda Dawkinse. Ukázalo mimo jiné dobrou vlastnost opravdu velkých vědců učit se od sebe navzájem. Českému rozhlasu ve vztahu ke stále narůstajícím aktivitám jiných auditivních médií nelze než popřát totéž.