Třetí československý prezident Emil Hácha zůstává přes veškerou snahu historiků stále zahalen závojem předsudků a nepravdivých tvrzení spojených s jeho působením v úřadu prezidenta. Po roce 1989 se začaly objevovat první pokusy o Háchovu rehabilitaci například prostřednictvím filmu či divadla (TV film Noc rozhodnutí, 1993, divadelní inscenace Historický monolog: Zpověď prezidenta Emila Háchy, 2010). Nyní se k těmto projektům přidává také dokumentární drama Českého rozhlasu Smrt v pravý čas, které je však toliko pokusem o apel na současnou veřejnost v otázkách Háchovy zrady a údajné kolaborace s nacisty.
Emil Hácha
Desetiminutová exkurze do posledních let života českého státníka z pera scénáristky Bronislavy Janečkové a v režii Dimitrije Dudíka je totiž koncentrací převážně prázdných frází, jež různými způsoby neustále opakují jedno a to samé: Nechtěl jsem. Zradil jsem. Co by, kdyby. Bylo to zlé. Mohlo to být horší. Háchovy zbědované myšlenky komentující jednotlivé kroky – berlínskou schůzi a psaní dopisu Hitlerovy – jsou ohraničeny vstupem na pankráckou věznici, kde nad prezidentovou smrtelnou postelí pronáší poslední slova dva lékaři. Nadměrná popisnost a zbytečné verbalizování myšlenek a pocitů postav, které je posluchač sám schopen z prezentovaných událostí vytušit, lze označit spolu se sériemi asociací spojených s okupací a nacistickým diktátem vnášených do děje anonymními hlasy asi největší slabinou epizody.
Množství postav a ne příliš šťastné řešení některých scén (např. telefonického rozhovoru) zbytečně vnáší zmatky do jinak poměrně jednoduchého děje. Ve výsledku jde o povrchní obhajobu, která se místo dokumentace a autenticity vydala cestou hry na city a svědomí posluchačů. To je škoda, protože současné interpretace dobových faktů mluví v prezidentův prospěch. Emil Hácha možná nebyl klasickým hrdinou, ale v situacích, které ze své podstaty ani nemohly mít správné řešení, rozhodoval tak, jak mu nejlépe velelo svědomí skutečného vlastence. Svou úlohu nebral jako službu státu, ale doslova jako životní oběť vlasti. Doufejme tedy, že podobné projekty povzbudí český národ v hledání pravdy a přehodnocení jeho postoje vůči Emilu Háchovi, který svůj osud trefně předpověděl slovy: „To jsme tenkrát neudělali my, to na vlastní účet spáchal jenom nějaký Hácha.“
Ludmila Šišáková, studentka 1. ročníku magisterského stupně
Fotografie dostupná: Hrdinové s otazníkem: Emil Hácha: Prezident neexistujícího státu. In: Český rozhlas: Hrdinové.cz [online]. 2015 [cit. 2016-02-13]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/emil-hacha-prezident-neexistujiciho-statu–1530352