Komunistický novinář Julius Fučík byl autorem 167 dopisů, tzv. motáků, které napsal během svého pobytu v Pankrácké věznici v období března a dubna roku 1943. Tyto motáky pak byly po roce 1945 komunisty revidovány a vydány jako kniha Reportáž psaná na oprátce, jež doslova sloužila k postupnému vytvoření kultovního vzoru pro mladé komunisty.
Julius Fučík
Autorky pořadu Mluvil jsem tedy, režisérka Markéta Jahodová a scenáristka Jitka Škápíková, se snaží pomocí sedmi zvukových obrazů vyprávět Fučíkův příběh od chvíle, kdy jej zadrželo gestapo, až do smrti oběšením v německém vězení Plötzensee. Vypravěčka P. Špalková) sděluje faktografické údaje, především o představovaném místu a čase a zpřehledňuje tak jednotlivé situace na celkové desetiminutové ploše pořadu. Tento publicistický prostředek navíc zesiluje jedno z hlavních témat Fučíkovy taktiky, která spočívala především ve „hře o čas“.
Narace pořadu je vystavěna ve dvou liniích. První z nich komprimuje události do inscenovaných replik, které rozpohybují celý rozhlasový tvar společně se zvukovou ambaláží. Tím se posluchač dostává do konkrétní situace. Hudba téměř absentuje až na výjimku v závěru. Díky tomu vyniká údernost dokudramatu a lépe je tematizován právě spěch, v němž Fučík formuloval své pocity a dojmy z vězení. Tuto domněnku potvrzuje i zvukový prvek tikotu hodin objevující se soustavně od třetí scény a symbolizující blížící se smrt. Na druhou stranu působí místy tato linie až příliš ilustrativně v dalších doplňujících zvucích jako je dupot, domovní zvonek, psaní tužkou a podobně. Druhá linie narativu je vedena v ich-formě vypravěčem, jímž je sám Fučík (Petr Lněnička). Popisuje své myšlenky a pocity a dodává tak vertikalitě zvuků horizontální rovinu příběhu.
Jako jistou nevýhodu pořadu shledávám způsob, kterým se k Fučíkovi autoři vyjadřují. Vycházejí především z knihy Reportáž psaná na oprátce, z níž konstruují příběh, který je však veden pouze jedinou optikou a to Fučíkovou. Větší objektivity a možná i zajímavějšího rámce by bylo dosaženo například využitím archivních materiálů z nedávné doby, kdy otázka Julia Fučíka opět zarezonovala českou společností při instalaci jeho pomníku na Olšanských hřbitovech v Praze.
Iveta Šimková,Iveta Šimková, studentka 1. ročníku magisterského stupně
Fotografie dostupná: RADOVANOVIČ, Dušan. Hrdinové s otazníkem: Vysoká hra Julia Fučíka. In: Český rozhlas: Hrdina.cz [online]. 2015 [cit. 2016-02-13]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/hrdina/sotaznikem/_zprava/vysoka-hra-julia-fucika–1530324