Autor: Tomáš Bojda
Četba prvního dílu Harryho Pottera Kámen mudrců vzbudila už v době svého vzniku (2001) velký ohlas v řadách odborné i dětské posluchačské veřejnosti. Čtecem Rowlingové kouzelnické fantasy byl Jiří Lábus, herec, který text povýšil na úroveň interpretační exhibice, zachoval přitom principy žánrové výstavby, vztahových konfliktů, idey i nadpřirozeného rozměru potterovského světa. Pokusme se pár slovy zamyslet nad tím, jak se to Lábusovi podařilo.
Platinová deska za Harryho Pottera pro Jiřího Lábuse
Metoda hlasového „přeskakování“ mezi jednotlivými postavami, s tím související prudké změny rytmu a především témbru hlasu, je složitým nárokem na hercovu technickou výbavu. Vyžaduje přitom také dokonalou znalost textu, charakterů jednotlivých postav, jejich motivací. Jiří Lábus se s nesnadnou úlohou popasoval nevídaně plasticky a to navzdory tomu, že právě v Potterovi musel obsáhnout také množství žen či nadpřirozených bytostí. Lábus svůj výkon opřel o svůj mimořádný cit pro rytmus a neuhasitelný temperament, ochotu improvizovat, tvořit v krátkých intervalech intenzivní významové vrcholy. Pružná hlasová virtuozita ovládá dynamické dialogy, přechody mezi postavami se postupem času stávají tak přirozené, že posluchač nezkoumá, „jak to herec dělá“, ale přijímá řečené repliky v lineární následnosti zcela bez výhrad.
Tohoto náročného cíle Lábus docílil zejména naprostým pochopením a následně obsáhnutím žánrové polohy. Bylo zapotřebí, aby herec své jazykové i dechové výrazivo otevřel rétorice Rowlingové postav. Aby peripetie, jakkoli šablonovité mohou být ve své literární výstavbě, přijal jako rámec, do nějž integroval osudy jednotlivých hrdinů. Lábus dosáhnul toho, že vytvořil nejen komplexní svět čar a kouzel, ale také dovedně vystihl konkrétní hlavní i vedlejší postavy. Vystačil si často s charakteristickou modulační zkratkou, symbolickým zabarvením hlasu, aby jasně identifikoval jednotlivou postavu. Maximálně zrychlené artikulace herec suverénně balancuje i na malém prostoru, dokáže intonací vymezit závažnost situace, konflikt. Cit pro nejmenší detail odhalují pestré škály výrazových proměn již jen během famfrpálového utkání (projev komentátora zápasu).
Když v dialogu přechází mezi obrem Hagridem a profesorkou McGonagallovou, je komika hlasových proměn o to efektnější, čím samozřejměji v Lábusově provedení funguje. Posluchač nezískává dojem čehokoli nuceného, nepřirozeně přeexponovaného. Veškeré výrazové změny, zdánlivě nejednotné frázování a rytmus jsou ve skutečnosti promyšlenou kostrou, v níž každá kůstka stojí přesně na svém místě a v sebejisté strojírně Jiřího Lábuse získává svébytný smysl i estetickou funkci.
Není divu, že hned po sedmi letech od premiérového vydání muselo vydavatelství Albatros uspořádat reedici.