Úvodní díly cyklu Radiodock budou věnovány žánru, který byl schopen si udržet zaujaté posluchače již před desítkami let stejně dobře, jako dnes – rozhlasové detektivce.
Soustavnější výzkum rozhlasových detektivek zahrnující jak poslech, tak i četbu detektivních příběhů mě utvrzuje v přesvědčení, že rozhlas je pro tento žánr ideálním médiem. Na jednu stranu sice vyžaduje soustředěnější poslech, na stranu druhou jsme však za to my posluchači odměněni napínavým příběhem a překvapivým rozuzlením, které se zhmotňují skrze naši představivost. Vžíváme se do příběhu a v podstatě se sami stáváme detektivy, stíhajícími zločince. V tomto ohledu přistupujeme na hru, kterou s námi autor detektivky hraje a která je jedním z hlavních důvodů, proč nám detektivky poskytují zábavu. Ať už je v konkrétním díle kladen důraz na samotnou zápletku, anebo stojí v centru pozornosti pachatel a motivace jeho zločinu, vždy jde o to přijít „na kloub“ nějaké záhadě, k čemuž přirozeně tíhneme.
Rozhlasové zpracování usiluje o co největší vtáhnutí posluchače do děje a o zvukově co nejplastičtěji zobrazené postavy a místa děje. Velmi důležitým aspektem rozhlasových detektivek je herecké ztvárnění, neboť tento žánr staví na postavách excentrických vyšetřovatelů, někdy až poněkud natvrdlých pomocníků (tzv. watsonů, jak je nazývá Josef Škvorecký ve své knize Nápady čtenáře detektivek) a nebezpečných zločinců. Hlas herce již dopředu napovídá mnohé o představované postavě a je nedílnou součástí toho, jak posluchač vnímá charakter, ale i vzhled postavy. Vliv hlasu lze nejvíce vypozorovat při srovnávání několika pojetí téže postavy. Například ze Sherlocka Holmese Miloše Kopeckého přímo čiší sebejistota a povýšenost, zatímco ztvárnění Viktora Preisse svým zněním ukazuje spíše na přemýšlivou a rezervovanější postavu. K rozmanitým podobám hereckého ztvárnění hrdinů rozhlasových detektivek se více dostaneme v dalších dílech seriálu.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií UP Olomouc