Jedna z prvních zmínek o detektivním žánru v prostředí českého rozhlasu spadá až do roku 1954, kdy pro Rádio Svobodná Evropa inscenoval Jan Antonín Holman rozhlasovou hru Zrádné stopy, jejímž autorem je slavný filmový režisér Gustav Machatý. K výraznějšímu rozvoji žánru tedy došlo poměrně pozdě – až v 60. letech.
Stejně jako např
íklad BBC čerpalo detektivní příběhy z anglické literatury, i Československý rozhlas se již od začátku snažil pracovat s českými detektivními romány a povídkami. Příkladem mohou být rozhlasové adaptace případů detektiva Klubíčka z pera Emila Vachka. Příběhy jsou vždy zasazeny do kulis „staré Prahy“, v nichž nechybí křivolaké uličky, pavlačové domy i jejich svérázní obyvatelé.
Ke konci 60. let vstupuje do prostředí rozhlasu autorka Květa Legátová, dnes známá především díky románu Želary. Ta jako jedna z mála přispěla do historie žánru původními rozhlasovými detektivkami, tedy hrami, u nichž se předem počítalo s výlučně rozhlasovým provedením. První z nich – Červená náušnice – byla uvedena v roce 1967 a předkládá důmyslně konstruovaný příběh ženy, která se svěřuje lékaři se svým podezřením, že ji chce někdo zavraždit. Doktor, jenž zprvu zaujímá vůči své pacientce a jejím domněnkám spíše rezervovaný postoj, je však během jejího vyprávění postupně do celého případu vtahován.
Veškeré napětí a prostor příběhu jsou umně budovány pouze pomocí dialogu dvou přítomných osob – dvou hereckých hlasů, a přestože nejde o dějově nijak výjimečnou hru, právě minimalistické, ale o to působivější rozhlasové zpracování je to, co posluchače zaujme a donutí poslouchat až do překvapivého konce.
V roce 1970 byla uvedena další rozhlasová detektivka Legátové s názvem Vražda v lomu. V průběhu vyšetřování záhadných vražd v chatové oblasti zde detektiv Ryška odhaluje spletitý příběh krutosti a pomsty mezi partou dospívajících lidí. Obě inscenace uvedl brněnský rozhlas v režii Jiřího Valchaře.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií