Vznik jedněch z nejlepších českých rozhlasových inscenací detektivních příběhů spadá do sedmdesátých let, kdy v průběhu téměř celého tohoto desetiletí pracovat režisér Jiří Horčička společně s hercem Rudolfem Hrušínským na adaptacích případů komisaře Maigreta francouzského autora George Simenona.
Přestože se Hrušínského pojetí postavy zavalitého a poněkud melancholického Maigreta zdálo být již od počátku stěžejním prvkem série, provázela její vznik řada komplikací. Herec po roce 1968 figuroval v seznamech herců, kteří z politických důvodů měli dostat zákaz účinkování v rozhlase. Režisér Horčička nakonec situaci vyřešil poměrně odvážně: „Každou z těch sedmi her jsem načal a dovedl tak daleko, aby pro rozhlas nepokračování v natáčení byla finanční ztráta.“[1] První díly byly sice uvedeny až v roce 1977, ale zato se oba tvůrci k sérii s přestávkami vraceli až do začátku 90. let, poté štafetu převzali režiséři jako Josef Červinka nebo Josef Hajdučík.
I dnes můžeme říci, že maigretovské inscenace Horčičky a Hrušínského zůstávají v některých ohledech nepřekonané. Šťastné spojení naturelu postavy komisaře, jenž za svou službu viděl příliš a často se neubrání soucitu pro nešťastné lidské osudy, ale který se stále houževnatě pouští do řešení zločinů, a hlubokého, zadumaného hlasu Rudolfa Hrušínského činí z poslechu mimořádný zážitek. Obdivuhodná je například škála emocí a nálad, jíž herec svou postavu obdařil. Hrušínský v jednotlivých dílech série ztvárňuje Maigreta místy věcnou a jakoby neosobní intonací, která však může okamžitě přejít do ostrého a varovného tónu určeného pro osoby, jež podezírá. Na straně druhé však převažují rozvážné komisařovy promluvy, někdy přecházející do zadumaných vnitřních monologů.
Z jednotlivých dílů série lze doporučit například díl Maigret a lovec zvuků ze sedmdesátých let nebo Maigret a mrtvá dívka z let devadesátých.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií
[1] VEDRAL, Jan – VEDRAL, Honza. Jiří Horčička – rozhlasový režisér. Brno: Větrné mlýny, 2003, s. 66.