Po roce 1989 produkce detektivek v českém rozhlasovém prostředí citelně narůstá v souvislosti s pronikáním některých dosud zakázaných či opomíjených zahraničních autorů tohoto žánru. Takto se v devadesátých letech publikum dočkalo rozhlasových adaptací povídek například Eda McBaina, Gilberta Keith Chestertona či Agathy Christie.
Úplnému počátku tvorby devadesátých let dominuje režisér Jiří Horčička, který se i s hercem Rudolfem Hrušínských vrací k oblíbeným adaptacím případů komisaře Maigreta. Dodnes posluchačsky velmi oblíbené je i Horčičkovo pojetí případů Sherlocka Holmese, jež vznikly pro společnost Ultravox, ta je vydala v roce 1993 a dnes jsou k dostání přes Radioservis. V hlavních rolích zde excelují Miloš Kopecký jako slavný detektiv a Rudolf Hrušínský jako jeho pomocník dr. Watson.
Tvůrci této série do popředí postavili především herecké ztvárnění postav, především titulních dvou. U Sherlocka Holmese je velký důraz kladen na místy až komickou sebestřednost a nezměrné sebevědomí detektiva, které Kopecký velmi přesně předvádí. Jeho projev je rozmáchlý až teatrální, což v posluchači může více evokovat postavu samotného herce (zde je umělcova známost jak z rozhlasu, divadla i z filmu, téměř na škodu) spíše než detektiva. U Watsona zase jeho představitel klade důraz na neskrývaný obdiv, který doktor ke svému příteli cítí.
První příběh s názvem Strakatý pás je dle mého názoru zároveň nejlepším k této série. Sherlock v něm na poslední chvíli zachraňuje mladou dívku, jež se mu svěřila s důvodným podezřením, že ji chce její otčím připravit o život. Kromě excelentních hereckých výkonů se zde dobře pracuje se zvukovým vykreslení atmosféry, které posluchače udržuje v napětí během dramatických scén, které dominují především v závěru inscenace.
V tradici uvádění holmesovských případů po Horčičkovi pokračovali například režiséři Josef Červinka, Karel Weinlich nebo nejnověji Hana Kofránková.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií