K jedněm z nejoriginálnějších a zároveň nejméně známých detektivních příběhů, které Český rozhlas zpracoval, patří ty z tvorby amerického autora detektivních povídek Henryho Slesara. Spolupracovník Alfreda Hitchcocka se proslavil především scénáři pro televizní řady detektivek, z nichž tři byly v polovině devadesátých let adaptovány i u nás.
Slesarovy detektivní příběhy se vyznačují dobře vystavěnou originální zápletkou s překvapivým rozuzlením a nápaditými detaily. Hrdiny bývají obyčejní lidé, kteří však doplácejí na své nerozumné chování v minulosti. Příkladem může být inscenace detektivky Paní Parchová má návštěvu z roku 1995. Pracuje se v ní dobře s využíváním telefonních hovorů, během nichž se část děje odehrává. Ústředním principem je fakt, že jde o jednu telefonní linku společnou několika domácnostem. Když tedy vede jeden z obyvatelů hovor, musí ti ostatní vyčkat, až jej ukončí, což se stalo osudným pro muže, jenž potřeboval zavolat záchranku pro svou ženu a pro paní Parchovou, která mu odmítla linku uvolnit. Po letech k této ženě přichází policista, aby ji varoval, že je tento muž pravděpodobně na cestě za ní a chce se pomstít.
O rok později byla v Českém rozhlase uvedena další ze Slesarových povídek – Muž, který neodcestoval. V ní se starý policejní kapitán v podání Josefa Somra snaží odhalit záhadu účetního, který zpronevěřil peníze, okamžitě se sám přišel udat a byl odsouzen. Nikdy se však nepřišlo na to, proč to udělal a především kam se peníze poděly. Po propuštění z vězení však zločinec policistu opět překvapí a peníze okamžitě vrátí. Neuvěřitelné a téměř humorné řešení případu nakonec předkládá mladý policejní asistent (Ivan Trojan).
Trojici inscenací doplňuje ještě Dopadení Raye Collinse z roku 1994, předkládající příběh vězně, jenž prchá za ženou, která mu do vězení psala dopisy. Jejich setkání je však pro oba překvapivé. Režisérem všech tří inscenací je Josef Hlavnička.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií