V posledních dvou dílech seriálu o rozhlasové detektivce se budeme věnovat tzv. severské detektivní škole a přesahům jejích děl do oblasti rozhlasu. Kriminální příběhy skandinávských autorů zaznamenávají v posledních letech nadšené čtenářské ohlasy, které rozhlasová dramatika nemůže zcela pomíjet. Ať už jde o díla Stiega Larssona, jenž tento trend celosvětově spustil svou trilogií Milénium, nebo o v současnosti nejčtenější autory Jo Nesbøa či Larse Keplera, atmosféra ponurého severu, krvavé zločiny i postavy podivínských a osamělých detektivů se zdají být pro evropský rozhlas nanejvýš atraktivní.
Na rozdíl od například německého, švédského nebo anglického rozhlasu severská detektivka v českém prostředí dominuje především v oblasti audioknih, které spletitým a dlouhým příběhům dávají dostatek prostoru. Doporučit lze například případy komisaře Wallandera od Henning Mankella, které načetl herec Jiří Vyorálek nebo některé z příběhů spisovatele Jo Nesbøa v podání Hynka Čermáka. Co se týče rozhlasového inscenování těchto detektivních příběhů, zatím vznikla pouze dvě díla: adaptace jednoho z případů komisaře Martina Becka s názvem Omyl je vyloučen z pera Maj Sjöwallové a Pera Wahlööa a seriál Nemesis podle stejnojmenného Nesbøva románu.
Sjöwallová a Wahlöö jsou považováni za jedny z prvních autorů severské detektivky, kteří zároveň předznamenali některé typické rysy tohoto směru. Skandinávští autoři často poukazují na sociální nespravedlnosti, pokřivené vztahy (především v rodinách), osamělost či alkoholismus. Jejich detektivové bývají složité osobnosti, kterých se kriminální dění okolo nich hluboce dotýká.
Postava detektiva Becka z inscenace Omyl je vyloučen čelí záhadě zmizelé ženy, jež vedla dvojí život. Frustraci z případu ventiluje psaním výpovědi, ve které upozorňuje především na bezohledné nakládání s policejními silami. Inscenace vznikla již v roce 1988.
Zuzana Řezníčková, doktorandka na Katedře divadelních a filmových studií