Tento text vznikl jako součást série článků o projektu Poslechové večírky Radiodocku, která je uveřejňována v Týdeníku rozhlas v rámci rubriky Olomoucké okénko.
Projekt Poslechové večírky vznikl pod záštitou platformy Radiodock z prosté snahy naučit studenty naší Katedry poslouchat pravidelně rozhlasová dramata, dokumenty či featury a zkoušet o svých posluchačských zážitcích mluvit. Tato pravidelná setkávání mají rozšiřovat aktivity vznikajících radio studies na Olomoucké Univerzitě a především pomoci vzbuzovat lásku k rozhlasu u studentů, kteří se v některých případech s rozhlasovou hrou či dokumentem setkávají poprvé.
Fotografie z prvního konaného Poslechového večírku v prostorách tzv. Bílé nory
Poslechové večírky probíhají v prostorách Katedry divadelních a filmových studií každé druhé pondělí v semestru a jak už název napovídá, mají povahu spíše neformálních setkání, jejichž pohodová atmosféra má napomáhat k formulování vlastních pocitů a názorů stran poslouchaných děl. Nyní již třetím semestrem bude projekt veden coby součást výuky, což znamená, že se na jeho organizaci a propagaci podílí i samotní studenti.
První Večírek se uskutečnil 24. února 2014 a jeho tématem byla rozhlasová detektivka. Poslouchali jsme dvě české rozhlasové detektivky Červená náušnice a Tenorsaxofon sólo. Přestože inscenace mezi sebou mají, co se týče doby vzniku, více než čtyřicet let, jejich literární předlohy jsou si mnohem blíže – obě vznikly v 60. letech. Červená náušnice spisovatelky Květy Legátové je zajímavá tím, že jde o původní rozhlasovou detektivku, kterých v českém prostředí příliš neexistuje. Ze zvukového hlediska jde o minimalistickou inscenaci, která kromě ústředního dialogu neobsahuje téměř žádné zvukové prostředky. Naproti tomu současná inscenace povídky Josefa Škvoreckého už jen díky své zápletce, odehrávající se mezi členy jazzového orchestru, pracuje se zvukovými efekty a hudbou mnohem více.
Právě rozdílnost zvukového provedení obou inscenací bylo hlavním předmětem následné diskuse. Řada přítomných považovala bohatší zvukové ztvárnění za předpoklad posluchačsky atraktivnějšího díla, jiní zase oceňovali schopnost vytvořit napínavou atmosféru detektivky pouze s využitím hlasů aktérů.