Tento text vznikl jako součást série článků o projektu Poslechové večírky Radiodocku, která je uveřejňována v Týdeníku rozhlas v rámci rubriky Olomoucké okénko.
Pravidelně střídáme v rámci našich večírků fikční a non-fikční tvorbu. O dokumentech dávno neplatí, že jsou okrajovým žánrem, o které se zajímá jen pár podivínů – studenti naší katedry to dobře vědí, protože v obrovském týmu realizují mezinárodní festival filmových dokumentů s vědeckou tematikou Academia film Olomouc. Na pořadech brněnského režiséra a dokumentaristy Radima Nejedlého jim lze ukázat všechny rysy moderní evropské non-fiční tvorby. Radim umí dobře anglicky, několikrát se účastnil mezinárodních přehlídek a má vynikající cit pro hudbu a rytmus. Ten uplatňuje ve velmi atraktivní zvukové stopě svých dokumentů i v jejich narativní složce. Autorskými vstupy šetří, primární je pro něj vždy respondent, respektive respondenti – jde většinou o větší skupinu lidí. Konečně je pro generaci dvacetiletých studentů zajímavým autorem, protože si často vybírá témata, která konvenují jejich stylu života a jsou vnímána mainstreamovou společností okrajově. Outsideři, vyznavači životních alternativ, muzikanti, na straně druhé třeba fanoušci brněnské Komety, to je široký záběr Nejedlého zájmu. Dokument z roku 2012 Rudá kráska rozechvívá množství témat, která jsou studentskému publiku blízká. Mluví o sebepoškozování dospívajících dívek, o studu, depresi, bezradnosti, bludných kruzích. O samotě, nedostatku empatie a vnímavosti okolí, o smutku.
Radim Nejedlý
Všechna tato témata účastníci Poslechového večírku vnímali a jistěže se v první vlně reakcí sešla spousta podobných příběhů, které měly různé konce – povzbudivé i tragické. Zkušenost říká, že tuhle vlnu prvních emocí, vlastních nápadů, podobných příběhů a jistého otřesení z vyslechnutých příběhů je dobré nechat plynout, nezastavovat ji a nesnažit se za každou cenu o analytický rozbor – společný prožitek se silným příběhem vnímaným pouze auditivně je zajímavý právě rozměrem sdílení a potřeba lidí sdělit vzápětí i své příběhy je vlastně jednou z cenných devíz takových večerů. Jistěže došlo i na rozbor toho, jakými prostředky autor umocňuje sdělení, jaké je jeho místo v kompozici pořadu, nakolik se mu daří nás pomocí zvuku vtáhnout vždy rychle do nové situace. A jako u dokumentu pokaždé, zkoumali jsme v diskusi i etické otázky ochrany soukromí a zároveň potřeby dozvědět se nejen o následcích – v tomto případě opravdu viditelných a hlubokých jizvách na rukách mladých dívek, ale především o příčinách tak velkého smutku a zoufalství. Poslechový večírek inicioval i vznik diplomové práce o dokumentech Radima Nejedlého, dostupná je na serveru theses.cz.
Fotografie dostupná z: http://www.rozhlas.cz/lide/brno/_zprava/1360428.