V roce 2014 si celá Evropa připomněla stoleté výročí zahájení 1. světové války. Auditivní médium má z této doby naprosté minimum archivních záznamů. Výročí přesto vyvolalo velké množství speciálních projektů, jejichž záštitu převzaly evropské rozhlasy, mezinárodní organizace i nezávislé produkční společnosti a občanské spolky.
Společné prvky lze najít ve využití vizuálních materiálů, zapojení nových médií a preference silných příběhů tzv. malé historie (microhistory), která se rozvíjí v kulisách dějinných převratných událostí. V tom, jak evropské rozhlasové domy přistoupily k prezentaci událostí 1. světové války je vidět, jak se mění akcent mapování a reprezentace historie v médiu, které nemá primárně k dispozici obraz, ale hledá cesty, jak zvukem co nejintenzivněji historické události zprostředkovat. Významně do tohoto trendu zasahují internet a nová média, která umožňují také vznik nových interdisciplinárních žánrů. Je přirozené, že příběhy se objeví nejčastěji tam, kam čas a mediální obraz události nanesl nějakou formu falše, dezinterpretace, ideologizace historie.
Princip drobných každodenních momentů, skrze které se posluchačům zpřítomní nejen drastické, ale i bizarní, zábavné, poučné nebo dojemné příběhy 1. Světové války – toto zadání nabídl projekt EURORADIA svým členům z European Broadcaster Union (EBU). Pod názvem „audio vignettes“ představili od února 2014 téměř tři desítky příspěvků z mnoha evropských zemí. Jako žánr byl zvolen audio snapshots, konkrétní autoři však měli velkou volnost ve způsobu zpracování historických událostí. Projekt má samostatné webové stránky, interaktivní mapu a zajištěnou propagaci po celé Evropě. Úroveň jednotlivých příspěvků je však značně rozdílná, stejně jako míra jejich zvukového zpracování a nápaditost propojení audio a vizuální složky.
Zcela konvenčně přistoupil ke zpracování například Slovenský rozhlas. Snapshot autora Petera Turcíka nabízí monologické vyprávění o osudech muže, který prošel frontami první světové války. Jeho vnuk se nyní probírá několika dokumenty, jež se po dědečkovi dochovaly (pohlednice, diář, povolení k dovolence) a vzpomíná. Zvukově se jedná o pouhý sestřih rozhovoru, jednoduchý obrazový doprovod prezentuje několik dokumentárních fotografií.
Sverige radio reprezentované autorem Aldo Iskra se drží zadání Euroradia a v dokumentárně-fikčním žánru řeší problematiku švédské neutrality za 1. světové války (In the Sea of Black-Clad Men). K vizualizaci tentokrát posloužila jediná fotografie, stěží tedy lze mluvit o audiovizuálním žánru. Podobně jednoduchý obrazový doprovod nabízí další unikátní pohled na auditivní dokumentární fikci. Jde o několik válečných miniatur volně spojených v krátkém radio drama autorky Lavinia Murray Tyre. Zcela v souladu se zásadou budování dramatické situace staví autorka své drama právě na auditivních konkrétních prostorově jasně určených situacích. S hrdiny 1. Světové války jsme v ostřelovaném autě Červeného kříže. Pijeme s nimi kávu během krátkého coffee breaku uprostřed útoku. Nasloucháme snění o tom, co budou vojáci i lidé z týlu dělat po válce. Míra fikce je v tomto případě opřena o deníkové záznamy Ysabel Birkbeck, tehdy šestadvacetileté řidičky sanity. Kolem roku 1916 kdesi v Rumunsku blízko východní fronty pomáhala raněným, později své zážitky zachytila výtvarně a v roce 2014 se tyto inspirační zdroje – literární a výtvarný spojily v aktuální audio snapshot.
Dva české příspěvky v kontextu evropské auditivní spolupráce rozhodně nezapadají. Docudrama The Death Car Driver vytvořili autoři Bronislava Janečková a Petr Mančal na základě nedávného nálezu deníku řidiče Leopolda Lojky, který 28. června 1914 řídil auto s následníkem trůnu Ferdinandem d´Este v okamžiku atentátu (původní námět Stanislav Mottl). Bohatá zvuková kompozice, dvojjazyčný scénář v češtině a němčině, strhující vylíčení několika krátkých okamžiků, které rozpoutaly první světovou válku. Zásadní okamžiky průběhu atentátu jsou prezentovány v ich – formě. Učebnicový příklad re-interpretace velké historie skrze drobné příběhy anonymních lidí, kteří v konkrétním okamžiku mohli historii velmi zásadně ovlivnit. Ať už to udělali, nebo ne, stávají se po letech, v novém světle již proběhlých událostí, objektem zájmu, spekulací a zdrojem pomyslné konstrukce dějin v rámci metody paralelní historie.
Ars akustickou miniaturu na téma reinterpretace válečných událostí, útrap, ale také výzbroje a taktiky nabízí audiosnap Evy Blechové Pro patria mori. V diegetické situaci sledujeme dva chlapce, kteří hrají válečnou počítačovou hru s tématikou bitvy u Verdunu (1916), vedou řeči o zabíjení střelbou, plynem, rozdrcení tankem. Pointou je nucená pauza, kterou hra vyžaduje v okamžiku Vánoc – v té době se na frontách první světové války neválčilo a tak i počítač vyzývá hráče k pauze. Druhá stopa sound designu (Ladislav Železný) je vytvořena z hlasových a zvukových variací na báseň Wilfreda Owena Dulce et decorum est. Akcentace slova death působí v paralelní zvukové vrstvě jako doprovod chlapecké hry na počítači. Zatímco Owen poeticky popisuje reálné hrůzy první světové války, chlapci u počítače vnímají o sto let později stejné události jen jako jakýsi historický rámec ke standardní počítačové „střílečce“. Vizuální doprovod audio snapshots nabízí jednoduchý symbol počítačové hry, zaměřovač, který stále bloudí po ploše obrazovky a hledá vhodný terč. Další prvek vizualizace auditivního dramatu tvoří stylizovaná tištěná podoba básně. Je zvětšována, zmenšována i rozostřována podle intenzity recitace. Na pokročilejší úrovni se zde mísí ars acustica a animace s cílem vyvolat především emoci a zprostředkovat poslechový zážitek. Audio snap shot Pro patria mori rezignoval na faktografickou přesnost a o samotné bitvě u Verdunu prozradil jen přibližné informace. Je ale přesnou ukázkou toho, co lze nazvat re-prezentací historie a její aktuální proměny v kontextu nových médií.
Project Euroradia Europa 1914 – audiosnap shots dobře ukazuje rozdíly v pojetí současných podob rádia. V rozdílné úrovni jednotlivých příspěvků z členských zemí EBU je patrná nejen různá míra invence, ale i síla konvenčních rozhlasových žánrů oproti experimentům a technologické zdatnosti tvůrců. Záhadou je, proč celoevropský projekt postrádá v jednotlivých příspěvcích anglické titulky a proč nejsou u jednotlivých příspěvků scénáře, ideálně v příslušném jazyce a v angličtině. Je nakonec příznačné, že rozsahem sice nevelkou, ale technologicky jednoznačně nejvyspělejší prezentaci válečných událostí let 1914-1918 připravil internetový portal The Guardian, respective jeho audio sekce. Potvrzuje se tak trend, že uživatele přestává zajímat producent konkrétního pořadu, dokumentu nebo interaktivního dramatu. Zajímá ho dostupnost, obsah, zvuková a vizuální atraktivita a také přesah historických událostí směrem k jejich současné re-prezentaci.
Andrea Hanáčková