To je motto, s nímž v roce 2015 naplno vstoupilo do českého prostředí hnutí „Minerva 21“. Klade si za cíl posílení vlivu žen, budování sítě kontaktů a zvýšení sebevědomí žen. To vše v Čechách, v zemi, kde stále není dodržován princip paritního zastoupení žen ve vyšších pozicích politických, ekonomických nebo společenských a kde se nedaří napravit ani tak nehorázné relikty, jako jsou nerovné platové podmínky mužů a žen.

Na Nový rok nabídl Český rozhlas Dvojka zvukový portrét zakladatelky tohoto hnutí Češky Rostyi Gordon Smith. Anglické jméno odkazuje ke skutečnosti, že má anglického manžela a díky své emigrantské zkušenosti také obrovské zkušenosti z práce po celém světě. Matku čtyř dětí a oddanou manželku tolerantního muže poznáváme ve zralém věku, kdy se rozhodla své znalosti, zkušenosti personalistky a hlavně nezdolnou energii vložit do emancipace českých žen, potažmo do rozkvětu České republiky. Stále jen prozíravější lidé chápou, jak úzce to spolu souvisí. Profesně se realizující žena, která má dostatek času pro svou rodinu, sebevzdělávání, cítí bezpečné zázemí a nemusí překonávat ponižující překážky, které mužům v cestě nestojí, je pro část západních společností už standardem, u nás stále spíše vysněnou cestou mnoha žen. Je proto vynikající, že se dokumentaristka Lenka Svobodová tohoto tématu zhostila a nabídla portrét opravdu mimořádné ženy, která se feminismus učila ve světě a je to patrné z každé její věty.

Řada nastolených témat zaznívá v českém kontextu spíše zřídka: absolutní ocenění ženy, která vytváří domácí zázemí profesně vytíženému muži a je za to vysoce ceněna nejen jím, ale i jeho firmou. Téma soutěžení žen s ženami, které v naší společnosti ještě není tak časté a skutečnost, že ženy obvykle neakceptují ženskou hierarchii a musí hledat jiné modely řízení firem a společností. Zásadní důležitost vztahu s manželem, kde děti jsou v rodinné konstelaci až na třetím a dalších místech. I přirozená, do denního režimu vtělená dobročinnost a sdílení vlastního hmotného i duchovního bohatství s potřebnými lidmi. V případě R. Gordon Smith jsou tyto hodnoty opřené o víru a příslušnost k mormonskému hnutí, málo známé církvi, která je v dokumentu hutně, sympaticky představena. Rostya má pohotově vždy po ruce konkrétní příklad, dokáže svá jasně formulovaná stanoviska doložit buď konkrétní vlastní životní zkušeností  nebo vtipnou glosou, je přesvědčivá, srozumitelná a sugestivní. Reportážní záběry z pracovních setkání českých feministek jasně ukazují, jak mnoho se ještě musíme učit. Cítit se jako ženy dobře nejen proto, že jsme výkonné, vzdělané a schopné, ale i proto, že jsme dobré matky, partnerky s nadhledem, že se cíleně staráme o své zdraví a sebeúctu. České feministky na sebe bezděky stále prozrazují nízké sebevědomí a – nemohu si pomoci, jakousi zapšklost a úšklebek nad mužským světem a muži obecně.

Autorka pořadu Lenka Svobodová zůstává celou dobu v pozadí, je pozornou posluchačkou, pohotovou reportérkou, která nevypíná nahrávací přístroj ani ve chvíli, kdy jí do hovoru „nic není“ a díky tomu se o její respondentce dovídáme mimoděk mnohé informace. Dokumentaristka tak mohla zcela rezignovat na průvodní slovo – vše podstatné řeknou sami respondenti, otázky prostě vyplynou z odpovědí, témata na sebe logicky a plynule navazují. Je třeba ocenit plný, rozhlasově šťavnatý stereo zvuk z dílny vynikajícího zvukového mistra Romana Špály – užila jsem si hlučné terénní auto v osadě u lesa, i jazykově barvitou společnost věřících po společné bohoslužbě. Předělová hudba evokuje ono „čeření vody“, které je leitmotivem pořadu a základní metaforou hnutí „Minerva 21“.

 

Andrea Hanáčková