Představte si, že si koupíte pozemek. A ten pak nemůžete užívat. Namísto toho jej využívá někdo jiný. A podle soudu zcela po právu. Situace jako z absurdního dramatu je však pro jednoho muže reálná a stále trvá. Český rozhlas zajímavou formou zpracoval autentický příběh, který jsme si mohli v premiéře poslechnout na stanici Vltava 2. února v rámci pořadu Klub rozhlasové hry.
Foto z natáčení.
Na začátku stála touha obyčejného muže koupit pro sebe a svou rodinu rybník, ve kterém by mohl rybařit. Záhy však zjistil, že jeho rozhodnutí nezůstane bez důsledků, neboť rybník zároveň k chovu a prodeji ryb využívá rybářský klub. Prvotní překvapení střídá hněv, vzdor a poté soudní pře, která dodnes není uzavřena. Výsledkem je nařízení, že jako majitel může využívat celý pozemek s výjimkou vody v rybníce. Dodnes si zde tedy neulovil jedinou rybu.
Smutně groteskní příběh zpracoval do dramatické podoby Roman Ludva a přes dramaturgyni Kristinu Žantovskou se dostal až k režiséru Českého rozhlasu Olomouc Tomáši Soldánovi. Ten pro rozhlasové zpracování zvolil zajímavou formu kombinující dokumentární a dramatické prvky. Stěžejní jsou zde inscenované pasáže, které představují klíčové scény celého konfliktu. Ty jsou pak proloženy autentickými výpověďmi samotného hlavního aktéra tohoto dramatu ze života a právníka, který jej zastupoval při soudních přích. Tyto dokumentární postupy umocňují vyznění příběhu, takže si posluchač plně uvědomuje, že jde o reálný příběh a ne čirou fikci.
Součástí jsou také kratší předělové sekvence, které skrze výroky různých mluvčí a politiků představují náladu
Foto z natáčení.
porevolučního optimismu a ilustrují velká očekávání, že se absurdní situace poškozující občany země a jejich vlastnictví nebudou opakovat. O to větší je následné zklamání, které se v současnosti zdá se dále prohlubuje.
Do hlavní role režisér obsadil herce a režiséra Petra Formana. Ten přesvědčivě ztvárňuje muže, který po počáteční euforii zjišťuje, co vlastně udělal. Vědomí své pravdy ho ale utvrzuje v jeho pevném postoji a proto se vrhá do kolotoče soudních pří. Čím více se zdá, že naději na úspěch ztrácí, tím agresivněji dává najevo své rozčilení a frustraci.
Skrze postavu manželky, která vystupuje pouze v dramatizovaných pasážích, dostává příběh ještě jeden úhel pohledu. Uvědomujeme si, že nejde jen o to kdo je v právu a kdo soud vyhraje, ale už jen tím, že k soudu došlo, se mění život hlavní postavy i celé jeho rodiny. Toto zjištění je zasazeno do scény na rybářském plese, který si manželé každoročně užili, ale nyní jsou zde terčem urážek.
Rozhlasová hra Rybník zajímavou formou ztvárňuje autentický a silný příběh. Skrze dramatické pasáže se dostáváme do situací, kterým by dokumentarista stěží mohl být přítomný, a naopak dokumentární záznamy poskytují komentář osob, jež tomuto dění byly osobně přítomny. Ani jedna z částí však nedávají prostor pro přílišnou sebereflexi. Předkládají konflikt z hlediska jedné osoby a dále jej nekomentují. Určitý náznak existence jiných hledisek představuje pouze jeden z monologů právníka, kdy relativizuje pravdu a právo ve vztahu k soudním procesům.
Foto z natáčení.
Kombinace dvou rozhlasových postupů se tedy jeví jako výhoda – díky tomu je poslech zajímavější a příběh více vztažen k realitě – a zároveň nevýhoda. Samotný dokument by totiž pravděpodobně umožnil hlubší vzhled do situace a motivací přítomných osob, takto jsou dokumentární pasáže redukovány na komentáře dramatického tvaru. Přesto inscenace Rybník rozhodně stojí za poslech a příběh nešťastného „majitele“ rybníka za zamyšlení.